Černé uhlí

Černé uhlí patří mezi jedno z nejdůležitějších fosilních paliv, které se využívalo už dříve, avšak průmyslová revoluce dala rozvoji těžby černého bohatství nový impuls. Na rozdíl od hnědého uhlí se černé uhlí těží hlavně v podzemí. Nerostné bohatství v tuhé podobě vzniklo dlouhodobým procesem z odumřelých živočichů a rostlin v bažinách. V dnešní době je černé uhlí jedním z hlavních surovin při výrobě elektřiny a lze jej zušlechťován na koks. Těžba uhlí má i u nás velkou historii a na našem území se „černé zlato“ těží dodnes.

Ačkoliv se obecně lidstvo snaží od těžby uhlí ustupovat, počítá se s uhlím i do budoucna. Celosvětové zásoby uhlí se odhadují na 200-300 let, takže v porovnání s ropou a uranem má určitě větší budoucnost. Dnešní doba umožňuje černé uhlí šetrně přeměňovat na ekologická paliva, a tak se uhlí stává pro mnoho lidí více zajímavou surovinou. Černé uhlí se skládá hlavně z uhlíku, v menším množství z vody, jílových hornin a sloučenin síry. Kromě možné přeměny uhlí na koks se dá uhlí využít v mnoha oborech jako hutnictví, plynárenství nebo v chemickém průmyslu.

Černé uhlí se dělí na několik typů :

  • Antracit – nejkvalitnější typ uhlí s nejvyšší výhřevností s podílem uhlíku až 90%
  • Černé, kamenné uhlí – černé, lesklé a tvrdé uhlí, obsah uhlíku 80-90%
  • Koksovatelné druhy – slouží na následnou výrobu koksu, probíhá zušlechťováním
  • Plynové uhlí – slouží k výrobě svítiplynu

Největší zásoby černého uhlí na světě se dělí mezi USA, Indii, Čínu, Rusko a Jihoafrickou republiku. Čína patří zároveň mezi největší spotřebitele, naopak největším vývozcem černého uhlí je Austrálie. Česká republika sice nějaké zásoby uhlí dováží z Polska, zároveň je však část z Ostravsko-karvinského revíru exportována do zahraničí.